Florbalový den
Jednoho dne dostali kamarádi ze základní školy volno, a tak se jejich území stalo na krátkou dobu naším územím. Jako tajemná výprava jsme se vydali do neznáma...šli jsme skoro po špičkách, tiše našlapovali jako kočičky, aby o nás ve škole vůůbec nikdo nevěděl. Ani ten obrovský trojhlavý drak, který nás pozoroval! Přiznáváme, že nejtěžším úkolem pro nás bylo udržet bobříka mlčení :o), ale zvládli jsme to a dorazili do místnosti, kde jsme museli uhodnout k čemu se používá a jak se v ní chováme.
Správně! Byla to tělocvična. A pak to začalo, pořádně jsme se protáhli a dostali jsme do rukou "florbalky" a měkké míče. To jsme vám měli takovou radost, až se to nedá slovy vypovědět. Všichni jsme běhali a snažili se trefovat do míčků. Někteří z nás hole drželi docela divoce, ale když ono to bylo třeba úúplně poprvé, co jsme něco tak báječného drželi v ruce :o))) Příště už nám to zase půjde o trochu lépe. My to víme, protože MY se nikdy nevzdáváme.
Zpátky jsme museli zase projít kolem toho draka, ale jen jsme vystrčili hlavy ze dveří tělocvičny, slyšeli jsme šustění křídel a cítili smrdutý dech jeho tří hlav...ještě, že máme statečné paní učitelky, které dostaly nápad, jak draka oklamat. Museli jsme kličkovat mezi sloupy na školní chodbě, ale najednou si paní učitelka všimla, že jsme se ocitli u třídy 5.B přímo ve velkém dračím hnízdě, kde se to jen hemžilo malinkými dráčky. Co teď?!! Krve by se v nás v tu chvíli nedořezal! Chvíli jsme se nesměli ani pohnout, aby si nás nevšimli a nezavolali svou maminku dračici. Kdo ví, co vše by jí navykládali!! Znáte přece nás děti ;o)
No, ať to zkrátíme...v bezpečí jsme se dostali zpátky do školky, ale od toho dne už víme, co jsou to za zvuky linoucí se ze školy, když jsme moc hlasití a divocí...to ta trojhlavá saň čichá, čichá nezbedné děti :o)))
Ale naše rytířky paní učitelky, by nás určitě jen tak nedaly. Tedy alespoň v to doufáme :o)