"Noc s Andersenem 2015 aneb Z pohádky do pohádky"
Cihlu po cihličce stavěli naší malí mravenečkové hrad zvaný Brada, aby v něm mohli přebývat v onu pohádkovou Noc, kdy se plní všechna dětská přání a fantazie je strůjcem všeho dobrého.
Abychom mohli svůj hrad ubránit, vyrobili jsme si meče, se kterými jsme pak bojovali s drakem plivajícím svítící sliny až k jeskyni, v níž hlídal poklad zapomenutý čert. Děti se za ním musely vydat samy samotinké a uhádnout hádanku, získat za ní čertíka a zase se vrátit k ostatním dětem za zvuku vzteklého vytí starého čerta. Teprve až měly všechny děti svého čertíka, mohly společně vtrhnout do jeskyně, přemoci čerta a ukrást mu poklad. Ten byl táááák těžký, že ho skoro nedonesly do svého hradu. Tam se jim obrázkoví čertíci proměnili v klíče a těmi těžký starobylý kufr odemkly. Tam vám bylo věcííí.
Také jsme se temnou nocí vydali přepadnout hrad Klubák, plížili jsme se jako Indiáni a pořádně je překvapili. Pod hvězdami jsme pozorovali zrození pohádek z poupátek stromu Pohádkovníku. To vám byla nádhera.
Trošku nás vystrašil drak chrlící oheň, když kolem nás letěl, ale my jsme jeho ohňové rodeo sledovali hezky z povzdálí a proti větru, aby nás ani trošku neucítil. Pak jsme ho stopovali až k pokladu, ale to už jste si přečetli výše.
Noc to byla báječná, skvělá, tajuplná a úúúžasná. Četli jsme si u ohýnku i před spaním. Do postýlek jsme uléhali se zvukem kostelních zvonů, které odbíjely půlnoc a přenechali tak hrad Brada praprapradědečkovi Barnabáše Brady Budivojovi, který ho ochraňoval až do ranního kuropění, kdy se otevřela první dětská očička.
O naše kručící bříška se na nočních výpravách postarala hradní kuchyně zásobena výbornými pochoutkami našich maminek, babiček, tatínků a jiných dobrých víl a skřítků.
Andrea Štemberková v zastoupení krále Barnabáše Brady
klik