Mgr. Jana Peterková, 3. A
Jak jsme začali s Daltonem
aneb zpráva z bojiště
S výukou s daltonskými prvky jsem začala již v 1. ročníku, tedy ve školním roce 2008/2009, ve druhém pololetí, kdy děti, alespoň většina, byly schopny si přečíst zadání úkolu samy.
Protože se jednalo o úplně jiný styl práce, než na jaký byly děti zvyklé, nastal skutečný boj. Z mé strany boj s dětmi, které si nevěděly rady, s nekázní, hlukem a chaosem, ze strany dětí s prací, se kterou si najednou měly poradit samy. A byl to skutečně boj lítý.
Po každém takovém souboji jsem zvažovala, zda má cenu pokračovat.
Ale nerada se vzdávám, tak jsem vydržela a nutila děti používat vlastní mozek k získávání informací, snažila se skloubit jejich touhu po individuálním vyniknutí s prací v týmu, umět si práci rozdělit podle schopností členů v týmu.
S prací jsme pokračovali i ve 2. ročníku a musím konstatovat, že jsem skutečně velmi ráda, že jsme vydrželi, já i děti.
Bylo opravdu radostné vidět, jaké pokroky děti udělaly. Ne všem se to podařilo, protože některé jsou natolik individuality, že nejsou schopné se zapojit do práce ve skupince a jiným se pracovat nechce. Ale většina dětí tuto práci zvládla výborně.
Měla jsem velkou radost, když jsem viděla, jak se s úkoly perou, jak práce nabírá obrátky, jak jsou ve skupinkách sehrané a táhnou za jeden provaz, nehádají se, makají, aby dosáhly co nejlepších výsledků, začínají být samostatní. I s narůstajícími nároky se dokázaly poprat skvěle.
Proto, po roce a půl, můžu pouze jediné a to pokračovat. Vím, že i někteří rodiče zpočátku brali tuto práci jako hru, ale myslím, že na konci druhého ročníku ocenili její přínos.
Je opravdu radost sledovat, jak se děti pouští do samostatných úkolů, vůbec je nenapadne něco jako - to nezvládneme, je to těžké -, jak úporně pracují, snaží se, listují v encyklopediích a hledají informace, obrázky, dělají výpisky, ale a to je to hlavní:
JE TO BAVÍ.
Zpracovala: Mgr. Jana Peterková, tř.uč. 3. A